ELEKTRÁRNA POUŠOV

POPIS

Budova malé vodní elektrárny byla postavena kolem roku 1930 a nachází se na Vysočině u města Třebíč. Stavba stojí na kraji malé osady mezi ostatními domy. Má krásný genius loci, má krásný starý náhon plný vody, má krásnou menší zelenou zahradu, která přiléhá zezadu. Určitě bude stát za to ji přebudovat… zachránit? Provoz elektrárny zůstal nepřerušen. V přízemí je velká strojovna bez záklopu stropem, takže se nabízí prostor k vytvoření podkroví. Zděná část stavby je ve velmi dobrém stavu, střecha a krovy budou vyměněny. Krásná dílenská dělená okna necháme opravit a vyrobit soudobé repliky. Ve strojovně zůstalo po modernizaci několik krásných artefaktů, které určitě využijeme – staré dubové stavidlo, velký litinový setrvačník z turbíny. Náhon, který prochází pod budovou, způsobil lehké změny na statice, a hlavně se několikrát do roka vylije mimo své řečiště a zaplaví okolí včetně stavby.

ZADÁNÍ

Měli jsme nakreslit rekonstrukci budovy. To znamená mimo jiné opravit její plášť a střechu. Hlavním úkolem však bylo vybudovat bydlení pro správce, resp. třípokojovou jednotku s kuchyní a sociálním zázemím. Důležitý byl také požadavek na vytvoření zimní zahrady, resp. terasy.

REALIZACE

Hlavním architektonickým záměrem bylo rozšíření obytné zóny. Navrhli jsme 12 x 4 m velký hranol, zhotovený principiálně z ocelových C profilů. Ten jsme přisadili k budově a položili na jednu z kamenných zdí ohraničujících vodní tok v náhonu. Jihozápadní fasádu jsme přetáhli přes kratší stranu tohoto hranolu tak, aby prodloužení fasády skrylo novou ocelovou přístavbu. Takto jsme získali velkorysou plochu obývacího pokoje a terasu tím pádem vytvořili přímo nad náhonem. Je v soukromí, skryta pohledům procházejících, a zároveň v poetickém prostředí vodního toku – nejkrásnější místo stavby. Z jihozápadní strany, kde je hlavní vstup do objektu, jsme protáhli betonové schodiště, které nejen že tvoří přirozenou spojnici s podélnou komunikací, ale zároveň částečně eliminuje případné zalití objektu vodou.

Vzhledem k faktu, že nově vzniklá obytná část bude využita pouze sezonně, nebylo nutno objekt zateplovat. Naopak jsme obnovili původní vápennou ručně hlazenou omítku s lizénovými prvky. Střecha s falcovaným plechem byla i s krovem zhotovena nově, s odkazem na původní plechovou krytinu. V celém objektu jsme nechali osadit repliky dílenských oken a dveří. Podlaha 2. NP je nesena na roštu z ocelových nosníků IPE, které jsou z 1. NP pohledové spolu se záklopem z masívních desek. Dále jsme v interiéru použili na podlahu v přízemí dlažbu z čediče, podlaha v podkroví je zhotovena ze dřevěné trojlamely. Na stěnách jsme uplatnili stejnou ruční omítku jako v exteriéru. Vzhledem k faktu, že elektrárna je stále v provozu, je vnitřní stěna mezi strojovnou a zázemím správce protihluková.

Vybavení interiéru jsme také navrhovali na míru s důrazem na původnost a industriálnost. Například kovová svítidla, masívní stůl a dřevěné židle. Vestavěný nábytek je bílý, aby co nejméně rušil čistý lineární ráz vnitřního prostoru.

Sedět klidně na terase a přes okno se dívat, jak za vás pracuje turbína, to je život. :-)